exekuce na majetek v zahraničí

V případě, že Vám dlužník nezaplatí ani po získání pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí (např. platebního rozkazu, rozsudku, rozhodčího nálezu atp.), je možno provést výkon předmětného soudního rozhodnutí exekucí na majetek dlužníka. V případě exekuce na majetek v zahraničí se může jednat o:

Výkon soudního rozhodnutí ve státě, kde bylo rozhodnutí vydáno

Pro výkon soudního rozhodnutí na území státu, kde bylo rozhodnutí vydáno (např. po získání německého rozsudku při zamyšlené exekuci na majetek dlužníka v Německu) je většinou třeba zvolit mezi výkonem rozhodnutí v režimu soudů, nebo pověřením exekutora. Ve věci je třeba podat návrh na zahájení výkonu rozhodnutí resp. návrh na zahájení exekuce popř. pověřit konkrétního exekutora. Vykonávací řízení se řídí právem státu, kde je výkon prováděn.

Pro výkon soudního rozhodnutí (exekuce) na území cizího státu (např. českého rozsudku na území Německa) lze využít jeden z následujících postupů:

evropský exekuční titul

je jednoduché řízení, které je využitelné pro nesporné přeshraniční nároky. Umožňuje snadné uznání a výkon soudních rozhodnutí vydaných v jednom členském státě v jiném členském státě. Jako evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky může být potvrzen jen takový titul, který byl vydán teprve po 21. říjnu 2005. Rozhodnutí se musí týkat nesporného nároku. Nesporný nárok věřitele je nárok, který buď:

dlužník v řízení před soudem aktivně uznal např. formě soudního smíru;
nebo podle národní právní úpravy je chování dlužníka v soudním řízení spojeno s účinky uznání nároku věřitele (v ČR lze takto vnímat rozsudek pro uznání nebo rozsudek pro zmeškání);
nebo dlužník uznal nárok věřitele mimo soudní řízení a to v úřední listině (v ČR se jedná o notářský či exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti).

řízení o prohlášení vykonatelnosti

tzv. exequatur (Brusel I) je řízení, kdy předmětné soudní rozhodnutí by mělo být prohlášeno za vykonatelné v jiné zemi. Stane se tak, jakmile jsou splněny formální náležitosti, aniž by toto rozhodnutí bylo jakkoli přezkoumáváno. Nařízení Brusel I se mezi původními 15 členskými státy EU stalo platným od 1. března 2002. Pro nově přistoupivší státy, včetně České republiky, pak od 1. května 2004. Formálními náležitostmi se přitom myslí předložení:

jednoho vyhotovení rozhodnutí, které umožňuje ověření pravosti,
formulářové osvědčení jeho vykonatelnosti, které na žádost vydá orgán členského státu původu rozhodnutí.

uznání a výkon soudního rozhodnutí

(Brusel I bis popř. Brusel II) je nařízení, které významně zjedodušuje postup uznání a výkonu soudního rozhodnutí. Zcela ruší celý proces řízen o prohlášení vykonatelnosti. Pravomocná rozhodnutí jsou vykonavatelná již na základě samotného rozhodnutí a osvědčení o vykonatelnosti. Nařízení Brusel I bis je aplikovatelné na výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vztahuje se na rozhodnutí vyhotové nebo registrované dnem 10. ledna 2015 nebo později.

Pro samotný výkon exekuce v zahraničí je kromě vlastnictví soudního rozhodnutí, nutno znát i místo pobytu povinné(ho) popř. identifikovat majetek na který je zamyšleno vést exekuci.